RODINA JE ZÁKLAD STÁTU (2011)

Drama / Road movie / Česko, 2011, 103 min

Režie: Robert Sedláček / Scénář: Robert Sedláček / Kamera: Petr Koblovský / Hudba: Michal Rataj / Hrají: Igor Chmela, Eva Vrbková, Martin Finger, Monika A. Fingerová, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek, Jan Fišar, Jan Budař, Marek Taclík, Marek Daniel, Jana Janěková ml., Jan Novotný, Luděk Jelen, Jiří Strejček, Matouš Outrata, Petr Opluštil, Sylvie Krupanská, Filip Štolfa, Zdeněk Zapletal, Leoš Žižka

CSFD

hosté

Robert Sedláček

Robert Sedláček (1973, Gottwaldov) patří k nejvýraznějším českým tvůrcům současnosti a jedněm z mála, kteří se ve své tvorbě věnují momentální společenské situaci i jejím kořenům. Po studiích dokumentární tvorby na FAMU (2000) pracoval pro Českou televizi i společnost Febio a zájem o aktuální témata byl patrný už z jeho dokumentární tvorby, kterou často zasvěcuje též zajímavým i nejednoznačným osobnostem českého veřejného dění. Jeho celovečerní hraný debut Pravidla lži (2006) byl uveden v soutěži Na východ od Západu, zatímco snímek Muži v říji (2009) si do své karlovarské sekce vybrali kritici Variety. Satirický rozměr je patrný též z komedie Největší z Čechů (2010) i syrového televizního filmu Sráči (2011). Jeho snímek Rodina je základ státu (2011), který byl rovněž uveden v Karlových Varech, vyhrál ve všech hlavních kategoriích Cenu české filmové kritiky. 

Eva Vrbková

Eva Vrbková začala spolupracovat s Národním divadlem v Praze, přestěhovala se do Prahy a do Brna dnes dojíždí. Kromě Národního divadla ji můžete vidět například ve Švandově divadle, kde do představení Cry baby cry složila hudbu. Vidět ji můžete v dalších divadlech po ČR. Má za sebou řadu filmových rolí. Objevila se v několika televizních seriálech jako Četnické humoresky (1997) a Strážci duší (2003). Jejím filmovým debutem byly Pravidla lži (2006). Za svůj herecký výkon ve filmu Rodina je základ státu, byla nominována na cenu Český lev a Cenu kritiky. Deset let studuje osobní rozvoj a nyní sama pořádá pěvecké workshopy, na kterých odbourává bariéry ve zpěvu a učí, jak využít a objevit svůj hlas. Baví ji dělat si co nejútulnější domov, aby v něm bylo dobře a voňavo. Je zručná a ráda dělá věci rukama. Miluje renovaci starého nábytku, kachnu na medu a Provence.

filmy

• Čapkovy kapsy (Marie Vondráčková)
• Dům U Zlatého úsvitu (učitelka Marie)
• Muži v říji (Eva)
• Okno do hřbitova (doktorka Eva)
• Pravidla lži (Dana)
• Rodina je základ státu (Iva Pokorná)
• Strážce duší (Soňa)
• Všechno, co mám ráda (moderátorka)
• Zrozen bez porodu (úřednice 1)

anotace filmu

Po hořkých komediích Muži v říji (2009) a Největší z Čechů (2010) se režisér a scenárista Robert Sedláček chystal natočit nový snímek Rodina je základ státu ve stejném žánru. Postupně se mu látka podle jeho vlastních slov proměnila v rodinné drama, stopy po původním záměru však ve filmu zůstaly v podobě humorných situací a vtipných dialogů (včetně zdařilých hlášek). To vše se ještě prolíná s žánrem road movie. - Libor Pokorný vyměnil místo učitele za profesi dobře placeného bankovního manažera. Žije s manželkou Ivou a dětmi Lukášem a Tínou v moderní vilce v Pyšelích u Prahy. Jenže najednou spadne klec a on je vyšetřován kriminálkou kvůli pětimiliardovému "tunelu". Impulzivně se rozhodne a odjede s rodinou "na výlet" na Moravu. Ve Strážnici se náhodou setkají s bývalými spolužáky z pedagogické fakulty Lenkou a Jurou a stráví u nich jeden den. Nakonec je vyšetřovatelé dostihnou v hotelu v Beskydech a muže zatknou... - Cesta je samozřejmě tradiční "záminkou" k vyjasnění vztahů mezi manželi i k mužovu vnitřnímu vyrovnání se s kritickou životní situací. Libor přitom přiznává i chápe svou vinu, nepovažuje ji však za fatální selhání, nýbrž jen za "prohru v ruletě". Zároveň si uvědomuje, jak moc závisí na rodině a jakou oporu má v manželce, která možná záměrně přehlížela postupnou změnu jeho morálních hodnot. Téma proměny slušného člověka ve zločince na pozadí všudypřítomné korupce a okrádání v naší současné společnosti popisuje Sedláček ve svém autorském snímku s civilním přístupem a zároveň (až na výjimky) s dosti chladným odstupem. Opět přesvědčuje o tom, že v dnešní české kinematografii představuje přemýšlivého solitéra, jehož dílo se rozhodně nepodbízí, ale zároveň je svým způsobem divácky vstřícné a sdělné.