ROK ĎÁBLA (2002)

Komedie / Drama / Fantasy / Hudební / Česko, 2002, 88 min (SE: 108 min)

Režie: Petr Zelenka / Scénář: Petr Zelenka / Kamera: Miro Gábor / Hudba: Karel Holas, Čechomor, Jaromír Nohavica / Hrají: Jaromír Nohavica, František Černý, Václav Glazar, Jan Tříska, Jan P. Muchow, Jan Hřebejk, Saša Gedeon, David Černý, Karel Plíhal, Jaz Coleman, Jitka Obzinová, Danuše Klichová, Karel Holas, Marcela Holubcová, Jan Foll, Bohumila Zelenková, Benjamin Tuček, Čestmír Kopecký, Linda Kotisová, ...

CSFD

hosté 

Jarek Nohavica (jen Ostrava)

Písničkář, skladatel, textař, folkový zpěvák, narozený 7. 6. 1953 v Ostravě hraje na kytaru od svých třinácti let. Začal studovat na Vysoké škole báňské, ale studia přerušil, vystřídal několik zaměstnání, ale pak raději zůstal textařem na volné noze. Proslavil se svým prvním textem pro Marii Rottrovou Lásko, voníš deštěm. Bydlí v Českém Těšíně, má ženu a dvě děti. V roce 1982 se odhodlal veřejně vystoupit jako písničkář, jeho start byl úspěšný, stal se velmi populární a některé jeho písničky dokonce postupně zlidověly. To vše bez přítomnosti v médiích a vydaných desek. Až v roce 1988 přišlo první album Darmoděj, které okamžitě zmizelo z pultů. Vznikl Nohavicův mýtus, který přetrval i krizové období v Nohavicově životě, kdy se léčil ze závislosti na alkoholu. (Tuto dobu zachycuje kniha rozhovorů Zdeňka Zapletala s Jaromírem Nohavicou: Poslední mejdan. Ukázka...) Jasným znamením, že Nohavica opět skládá naplno, bylo pěkné, mírně pesimistické album Mikymauzoleum, plné většinou smutných písniček.
Zdálo se, že je těžké takové album překonat, ale Nohavica přišel v roce 1996 s deskou Divné století, kde k novým písním přidal spolu s producentem nové nástroje a hlasy. Album mělo obrovský úspěch. Po dvou letech vyšlo album Koncert, na němž se Nohavica objevuje na pódiu s Kapelou, což o poznání změnilo podobu písniček (album obsahuje většinou starší písně, jimž toto zpracování dodalo nové kouzlo). Zatím poslední Nohavicovou řadovou deskou je Moje smutné srdce z roku 2000, jsou na ní většinou posmutnělé milostné písně. 

anotace

Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe. Jarek Nohavica, Karel Plíhal a skupina Čechomor v novém filmu režiséra Petra Zelenky a jeho přátel. ... Scenárista a režisér Petr Zelenka se v Roku ďábla vrací k poetice fiktivního hraného hudebního dokumentu, kterou uplatnil už ve snímcích Visací zámek 1982-2007 (TV-1993) a Mňága - Happy End (1996). Inspiraci k originální a promyšlené mystifikaci tentokrát našel při společném koncertu písničkáře Jaromíra Nohavici a Čechomoru (Českomoravské hudební společnosti). Napsal biograficky laděný scénář o přátelství muzikantů Nohavici a Karla Plíhala a o jejich setkání s Čechomorem. Do děje, odehrávajícího se mj. v protialkoholické léčebně či v povrchovém dole, ale především na koncertech a v jejich zákulisí, výrazně vstupují dva cizinci: fiktivní postava nizozemského dokumentaristy Jana Holmana (hraje ho nizozemský distributor Jan Prent) a Jaz Coleman, dirigent opery v Sydney a bývalý zpěvák britské skupiny Killing Joke, který v Čechách nastudoval vystoupení Čechomoru se symfonickým orchestrem. Křehký příběh o přátelství, zázracích, andělech a ďáblech i o hudbě nebo o alkoholismu se odvíjí v retrospektivách, ilustrujících výpovědi protagonistů. Těží zejména z výrazných osobností, vyzařujících zvláštní energii, a z působivé hudby (jejíž výběr je rovněž dílem Petra Zelenky). Natáčelo se na 16mm materiál (často při autentických koncertech) později převedený na klasický formát.